Pískorypkovití

čeleď:  pískorypkovití - Andrenidae

Z čeledi pískorypkovití je v ČR nejhojněji zastoupen rod  pískorypka. V ČR existuje 132 druhů pískorypek. Jsou to malé až středně velké druhy samotářských včel. Většinou se jedná o časně jarní druhy. Hnízdečka pro svoje potomstvo si vyhrabávají nejraději v písčité zemi. Hnízdo tvoří hlavní sestupná chodba a z ní odbočují štoly s jednou komůrkou na konci. Stěny plodových komůrek jsou zpevněny sekretem slinných a zadečkových žláz. Plodové komůrky zásobují pylem tvarovaným do bochníku, na ně kladou vždy jediné vajíčko. Přezimují dospělci v plodové komůrce.


Některé druhy pískorypek hnízdí komunálně, to znamená, že zakládají velké systémy chodeb s jedním společným vchodem. Tyto hnízdní komunity mohou být velmi početné, ale nejedná se o pravé society, protože každá ze samic se stará jen o svůj vlastní sektor hnízda. Komunální hnízdní chování je jedním z možných předstupňů evoluce včelích societ s dělbou práce.
Samice pískorypek nejsou nijak agresivní, ale funkční žihadlo mají.


Pískorypka popelavá
 
Na obrázku je pískorypka popelavá (Andrena cineraria) -  samička. Je to v Praze 6 jednoznačně nejhojnější druh.



Pískorypka popelavá  (Andrena cineraria)
Je to v Praze 6 jednoznačně nejhojnější druh samotářské včely. Např. v pražské Stromovce na některých kvetoucích stromech lze vidět na květech větší počet jedinců pískorypky popelavé než dělnic včely medonosné.
Barevně je to černošedý druh. Samice mají černou pásku chlupů uprostřed hrudi, to je pro ně typické, a díky tomu jsou nezaměnitelné s jinými druhy pískorypek. Jejich samečkové jsou na hrudi pouze světle šedí, a rozlišování různých druhů samečků pískorypek bývá problém, nejen u tohoto druhu, ale obecně je u pískorypek rozlišování druhů samečků pouze podle fotografie téměř nemožné.
Samička pískorypky popelavé je dlouhá až 14 mm, to znamená, že je to poměrně velká včela, velikostí srovnatelná s dělnicemi včely medonosné. Samečci pískorypky popelavé jsou výrazně menší, dlouzí asi 10 mm.
Pískorypka popelavá je jarní druh, objevuje se už v březnu na prvních jarních květech, a lze se s ní setkat až do června. Potom staří jedinci umírají, a nová generace se vyvíjí v zemních komůrkách, mladí se ukáží na denním světle až zase na jaře. Patří k významným opylovatelům ovocných stromů. Často hnízdí v menších či větších agregacích. Je hojná v intravilánech měst na upravovaných trávnících. Hnízdečka mají až 30 cm hluboká, na povrchu bývají vidět osypy z vyhrabané zeminy okolo vchodu.

Pískorypka popelavá

Pískorypka popelavá - sameček

Pískorypky nejsou schopné aktivně produkovat teplo. Proto se musí před svým vylétnutím zahřívat na sluníčku. Při chladném počasí a zatažené obloze neopouštějí hnízdo.


Pískorypka popelavá

Pískorypka popelavá - významně se podílí na opylování ovocných stromů
na obrázku pracuje na jabloni


Pískorypka popelavá

Pískorypka popelavá - významně se podílí na opylování ovocných stromů
na obrázku pracuje na jabloni



Pískorypka časná
si vysloužila své jméno podle toho, že zjara vyletuje opravdu brzy. Musí pospíchat, její larvičky jsou totiž velmi náročné na kvalitu potravy. Dokáží se vyvíjet pouze na pylu vrb. Vrby mají velmi kvalitní pyl, proto se na jejich pyl a nektar specializuje větší počet druhů samotářských včel, nejen pískorypek. Takové druhy samotářských včel, které sbírají pyl pouze z určitých druhů rostlin, jsou odborně nazývané oligolektické.

Pískorypka časná

Na obrázku je pískorypka časná

Když se podaří vyfotografovat pískorypku časnou krátce poté, co opustila svojí rodnou komůrku, tak je docela hezky barevná. Během pobytu na sluníčku se ale její barvy mění na světlehnědou, a stává se velmi nenápadnou. Protože je dlouhá jen  7 - 11 mm, později už uniká pozornosti fotografa. Obecně vzato je to hojný druh. Jenže v Praze 6 je velmi málo časně kvetoucích vrb, a proto i pískorypka časná je tu spíš vzácná.

Pískorypka lesklá  (Andrena nitida)
Je to hojný, jarní druh, s jakým se můžeme setkávat od března do června. Je to drobná včelička, dlouhá 11 až 14 mm. Je nenáročná, žije v různých typech prostředí od nížin až do hor. Není vybíravá ani co se týká rostlinných květů, její larvičky se dokážou vyvíjet na pylonektarových zásobách, které pocházejí z mnoha různých rostlinných čeledí.
Její černý holý zadeček přijímá víc sluneční energie zvyšující tělesnou teplotu, což je výhodné za chladných dnů, zároveň rychleji teplo vyzařuje, a tak za horkých slunečných dnů zabraňuje přehřívání. Husté ochlupení na hrudi pomáhá chránit nejcitlivější část těla.



Pískorypka lesklá

Pískorypka lesklá - samička

Pískorypka mochnová (Andrena potentillae) je drobná samotářská včelka, jen 5 až 8 mm dlouhá. Barevně je téměř shodná s druhem pískorypka pyskatá (Andrena labiata), liší se od ní jen mikroskopickými znaky. Zásadní rozdíl mezi těmito dvěma vzhledově stejnými druhy je v jejich povaze. Pískorypka mochnová se zjara probouzí ze zimního spánku dřív, a navštěvuje výhradně květy mochny. Specializuje se při tom na druhy mochna písečná (Potentilla arenaria) a na mochnu jarní (Potentilla tabernaemontani). Obě tyto blízce příbuzné mochny kvetou časně zjara na teplých suchých stráních s nezapojenou vegetací. Podobně tedy i s pískorypkou mochnovou se lze setkat jen v teplých oblastech s rostlinnou vegetací stepního typu.

Její vzhledově stejná příbuzná pískorypka pyskatá se zjara probouzí později, a dává přednost brukvovitým rostlinám. Ta je ale nenáročná, proto se s ní lze setkávat mnohem častěji. Larvičky se jí  mohou vyvíjet i na pylu a nektaru z mnoha druhů rostlin.



Pískorypka mochnová

Pískorypka mochnová - na obrázku je pískorypka mochnová na květu mochny písečné

Pískorypka potulná (Andrena vaga)
Samičky pískorypky potulné se velikostí podobají dělnicím včely medonosné, ale díky chloupkům na nožičkách se zdají být mohutnější. Jejich samci jsou menší, dlouzí jen kolem 11 mm. Je to časně jarní druh, samečci se probouzejí už koncem února, samičky o pár týdnů později. Často hnízdí ve velkých agregacích, někdy až tisíce jedinců, výhradně v písku nebo v písčitých půdách. Nejčastěji bývá v náplavech velkých řek.
Jejich hnízdečka jsou 20 až 60 cm hluboká, a vchod do nich samičky při každém odletu aktivně zasypávají, a při příletu se opět musí do hnízda prohrabat. Je to obrana proti hnízdním parazitům. Larvičky pískorypky potulné jsou schopné se vyvíjet pouze na pylu a nektaru z různých druhů vrb. Proto jim vyhovují lokality, kde roste pestrá směs různých vrb s odlišným termínem kvetení. Jako poslední u nás rozkvétá vrba bílá, a po jejím odkvetení staří jedinci pískorypky potulné umírají, nová generace se vylíhne až následující jaro. (Později kvetoucí druhy vrb existují, ale běžně se s nimi volně v přírodě nesetkáváme.)




Pískorypka potulná

Pískorypka potulná - samička



Pískorypka potulná

Pískorypka - vylézá z hnízda



© Fotografie Ing. Hana Kříženecká, členka ZO ČSV Praha 6, Béďa Günther
© WEB Design by Miloš Vondruška, člen ZO ČSV Praha 6 a PSNV
© použitá literatura Blanokřídlí  díl 1 Žahadloví, od autorů Jan Macek, Jakub Straka, Petr Bogusch, Libor Dvořák, Pavel Bezděčka, Pavel Tyrner

Související stránky

Fotografie pískorypek
Pískorypky a dlouhososka
Fotografie pískorypek
Fotografie pískorypek
Fotografie pískorypek