ZO Praha 6

V tomto článku chci ukázat, co potřebuje pražská příroda řešit v oblastech kolem přírodních památek.
Kdybych měla vybrat, jaký symbol přidělit památce Baba, tak z rostlin by to byl modřenec tenkokvětý. Pokud se přijde na Babu ve správném termínu, tak je tam těchto modřenců hodně.

A z živočišné říše bych chtěla ukázat ještěrku zelenou, která je mnohem vzácnější než ještěrka obecná, a v okolí Baby je taky často k vidění.

Kousek od Baby je ještě jedna další chráněná lokalita, o které lidi obvykle vůbec nevědí. Ačkoliv je to blízko, a je to podobně strmá stráň, má asi jiný geologický podklad, a roste tam zcela odlišné spektrum rostlin.

Jenže jak už to na suchých skalách bývá, všechno tam kvete pouze na jaře. V letních měsících už je tu všechno uschlé, a pokud přece jen něco vykvete, tak v suchu se v květech žádný nektar pro hmyz netvoří. V létě a na podzim by všechen hmyz potřeboval mít květy na sousední louce. Jenže sotva odkvetou stromy, tak na zdejší louce nastává katastrofa.

Vše je dokonale vysekáno, i kolem cest a kolem keřů, nikde nekvete ani hluchavka - a všichni zdejší hmyzí opylovatelé tu umírají hladem.
Lidi mají představu - přece si ti čmeláci něco najdou. Nenajdou. I kdyby někde zůstal ojedinělý kvítek, je potřeba myslet na to, že mnoho nektaru z květů spotřebovávají i všudypřítomní mravenci, a ti na ten poslední zbylý kvítek čmeláka nepustí.

Dokud lidi sekli trávu ručně, nikdo nedokázal posekat celou velkou louku najednou, vždycky posekali jen kousek, a na zbytku plochy kvetlo mnoho bylin. A v dobách, kdy nejezdila auta ani traktory na polích, a všechnu práci dělali koně, tak byly louky skoro všude. Přitom ani kůň by nedokázal být živ z monodiety z jednoho druhu trávy, taky potřeboval mít ve stravě lupení z mnoha různých druhů bylin, takže pro koně se nechávala tzv. dlouhá tráva, ve které bylo mnoho různých květů přes celé léto i podzim.

Koncem dubna nebo v květnu je potřeba všechnu trávu posekat. Kdyby tráva vykvetla, bylo by ve vzduchu mnoho pylu, a lidi z toho mívají alergie. Ale naprostá většina druhů trav vytváří květní stonky pouze po přezimování, a ty když se v dubnu nebo květnu posečou, tak pak už trávy tvoří jen postranní výběžky, ale do květu nejdou.

V civilizovaných zemích je normální, že se travnaté plochy ve městech nesečou najednou, ale část se vždy nechá vykvést pro hmyzí opylovatele. Vždyť jak byste se cítili, kdybyste v dubnu, v květnu a v červnu žili v nadbytku potravy, ale potom v červenci neměli k jídlu nic, v srpnu nic, v září a v říjnu zase nic? Proto se mezi včelami šíří mnoho nemocí. Zejména v letošním roce se očekávají obrovské úhyny včelstev. To by samo o sobě ještě neznamenalo katastrofu, příroda není tak hloupá, aby byla závislá na jediném druhu opylovatele. Existují stovky druhů včel samotářek, čmeláci, a mnoho dalšího. Jenže my lidi děláme všechno proto, abychom si vyhubili i ty další druhy. Takže mysleme na to, že oni nutně potřebují mít něco do sosáku i v srpnu a v září.

Nejedná se jen o blanokřídlé, brouci a motýli taky potřebují získávat energii ze sladkého květního nektaru.

A kolem měst mají poslední útočiště.

Na venkově je to pro jejich život ještě horší.

Všimněte si, kolik pesticidu za postřikovačem vítr odnáší v podobě mlhy na okolní stromy, co začínají kvést.

Hana Kříženecká