Čmeláci jsou na tom mnohem hůř, ti mají v hnízdečku zásoby sotva na několik dní. Pan Sádlo mluvil o lokalitě Praha Podbaba. Právě tady je místo, kde v dubnu a začátkem května kvete mnoho ovocných stromů, a taky postupně rozkvétají nejdřív javor mléč, potom javor babyka, nakonec javor klen. Když odkvetou jabloně a javory, začínají tu kvést akáty, a to je pro všechen hmyz velmi dobře. Lidi si často neuvědomují, že velmi mnoho sladkého nektaru z květů spotřebovávají i mravenci. Právě akáty způsobují, že všechen blanokřídlý hmyz tu má dostatek potravy pořád. Kdyby se v této lokalitě podařilo akáty vyhubit, čmeláci a samotářské druhy by tu uhynuly hladem, v konkurenci všudypřítomných mravenců by se nedokázali prosadit. V minulých stoletích tu akáty nebyly, ale zato kvetlo mnoho plevelů na polích (herbicidy dřív lidi neznali), a taky bylo mnoho květů na loukách. Dokud lidi sekali louky ručně, nikdo nedokázal posekat velký kus najednou, pořád někde něco kvetlo. Dnes na pražské louky vyjíždějí vždy 4 velké motorové sekačky současně, obvykle i s desetičlennou skupinou lidí s ručními motorovými sekačkami, a vysečou celou lokalitu během dopoledne tak, že nikde nezůstane ani jedna kvetoucí hluchavka. Myslím si, že je potřeba zahájit výzkum, kolik druhů blanokřídlých a v jakém počtu žije na lokalitách, kde ještě nějaké akáty zůstaly, a porovnat to s tím, kolik blanokřídlých žije v místech, kde je sice zajímavá příroda, ale v okruhu několika km žádný akát není. Podle mých pozorování jsou akáty v pražské přírodě nenahraditelné. Mezi dobou, kdy odkvetou javory, a než začnou kvést lípy, je nejméně 3 týdny časová mezera. A žádný čmelák nedokáže 3 týdny hladovět v období, kdy je čmeláčí hnízdečko na počátku svého rozvoje.
My lidé jsme zvyklí jíst americké brambory, prasata a krávy krmit americkou kukuřicí, ale chováme se velmi bezohledně vůči našim blanokřídlým opylovatelům. V zemědělské krajině se nyní vše pěstuje systém tzv. "pod trvalou insekticidní clonou", nyní se stříká i řepka olejka v období plného květu proti škodlivým broukům. Zemědělci se samozřejmě snaží stříkat v době, kdy včely nelétají, tedy třeba večer nebo za chladného počasí. A používají se takové insekticidy, které mají v návodu napsáno, že jsou pro včely relativně neškodné. Je potřeba si položit otázku, co to znamená relativně neškodný. Tento odborný výraz je definován tak, že pro včelstva je relativně neškodný takový pesticid, který usmrtí méně než 50% jedinců včel, co přišly s tím pesticidem do kontaktu. Včelstvu to skutečně moc nevadí, v době květu řepky bývá v úlech víc než 10 tisíc včelích dělnic, a včelí matka denně dokáže naklást až 3 tisíce vajíček, takže ztráta několika stovek dělnic se ve včelstvu ani nepozná. Čmeláci jsou na tom mnohem hůř. Jsou otužilejší vůči chladnu, a proto létají i v době, kdy kvůli špatnému počasí včely medonosné nevyletují, a proto jsou aplikací pesticidů ohroženi daleko víc. A v době květu řepky, a následně v době květu akátu, jsou čmeláčí hnízdečka na počátku svého vývoje, jen s několika málo dělnicemi, a ztráta jediné mladé dělnice čmeláka je v té době pro jejich rodinu závažnou ztrátou. Čmelák, který sbírá nektar v květech akátů, se vyhne smrti následkem postřiku některým pesticidem prostě proto, že když je na akátu, tak není na poli.
Pan Jiří Sádlo také mluvil o nové invazní rostlině starčku
úzkolistém. Chci napsat, že starček úzkolistý je skutečně nebezpečný
invazní druh. V časopisu Včelařství se o něm občas píše už několik
roků, protože z jiných zemí, kde se starček úzkolistý hodně rozšířil už
dřív než v ČR, jsou s tímhle starčkem velmi špatné zkušenosti. Je to
rostlina jedovatá, zvířatům na pastvinách nebo v krmení (v senu)
způsobuje závažné potíže. A ještě něco - dokud mají včely
medonosné ve svém okolí dostatek jiných rozkvetlých rostlin, tak si
starčku úzkolistého vůbec nevšímají. Pokud by ale došlo k tomu, že
např. motorové sekačky posekají celou rozkvetlou louku během jediného
dne tak, že na lokalitě nezůstane žádná kvetoucí rostlina, a jen na
sousední skládce zeminy zůstane kvetoucí porost starčku úzkolistého,
pak včely z nouze začnou sbírat nektar a pyl na starčku úzkolistém.
Včelám jedovatost starčku nevadí. Jenže starček úzkolistý je jedinou
českou jedovatou rostlinou, která se u nás může vyskytovat ve velkém
množství, a u které se JED DOSTÁVÁ I DO KVĚTNÍHO NEKTARU. TAKOVÝ
VČELÍ MED, VYROBENÝ VČELAMI ZE STARČKU ÚZKOLISTÉHO, BY NÁSLEDNĚ BYL
JEDOVATÝ I PRO LIDI. Ostatní druhy starčků jsou jedovaté taky, ale u
nich je nebezpečí menší. Mnoha druhům starčků se včely vyhýbají za
všech okolností, a mnoho jiných druhů starčků rozkvétá až v pozdním
podzimu, kdy už lidi včelám med neodebírají. A hlavně se v české
krajině vyskytují naše původní druhy starčků rozptýleně, netvoří
souvislé porosty, ale setkáváme se jen s jednotlivými rostlinami, např.
podél lesních cest. Včely medonosné upřednostňují sběr nektaru z
takových druhů rostlin které na lokalitě rozkvetly hromadně, a
jednotlivé rostliny starčků je nezajímají buď vůbec, a nebo jen tak
málo, že to nemá žádný vliv na výsledné složení včelího medu. Mnozí
jistě doplní, že med nasbíraný včelami na oměji šalamounku je taky
jedovatý, jenže větší porosty omějů se v Praze v Podbabě nevyskytují, a
kromě toho jsou oměje specializované na opylování čmeláky, a včely
medonosné dávají přednost jiným květům.